Do cizí náruče

Během posledních devíti měsíců, dělících svět od vypuknutí 2. světové války, bylo díky vstřícnosti britského parlamentu a iniciativě dobrovolných organizátorů odvezeno z území Německa a jím okupovaných zemí do Anglie na deset tisíc židovských dětí, které tak byly zachráněny před jistou smrtí v koncentračních táborech. Jejich osud se - navzdory počátečnímu společnému údělu - velmi lišil. Některé se ocitly v pěstounských rodinách, některým se podařilo zajistit práci a povolení k pobytu pro své vlastní rodiče, mnohé viděly své nejbližší při odjezdu z domova naposledy. Na všech však zanechalo vytržení z bezpečí domova hluboké stopy, bez ohledu na to, zda jejich příběh skončil šťastně či tragicky. I po padesáti letech se v jejich stále bolestně živých vzpomínkách prolíná vděčnost za to, že jim bylo dopřáno přežít, s hořkostí údělu. Autentické výpovědi některých z nich shromáždil Mark Harris do ojedinělého dokumentu, který je nejen jiným, mimořádně působivým pohledem na holocaust, ale i svědectvím o tom, že i v dobách nejhoršího šílenství se najdou lidé, ochotní podat svému bližnímu pomocnou ruku.

Plným právem byl tento film v roce 2001 oceněn Oscarem za nejlepší dlouhometrážní dokument, kromě toho získal i řadu dalších mezinárodních cen. Mimo jiné i Cenu diváků našeho Terezínského filmového festivalu.

Mark Jonathan Harris, který začínal jako novinář, se dokumentární tvorbě věnuje od poloviny šedesátých let. Oscar za tento snímek je již jeho třetí zlatou soškou, první získal v r. 1968 za krátký dokument The Redwoods o vzniku jednoho národního parku, druhou pak za dlouhometrážní dokument Dlouhá cesta domů o osudech Židů, kteří přežili koncentrační tábory a jejich domoviny je odmítaly přijmout.