Synopse 
Mladý Berlot jede z pohřbu své matky, která zemřela v ústavu pro duševně choré v Charentonu. V zájezdním hostinci, kde přenocuje, ho přepadne jeho chronický sen, který se mu zdá vždy, když zažije něco stresujícího. Je to živý sen, ve kterém se ho dva nemocniční zřízenci v bílých pláštích snaží sešněrovat do svěrací kazajky. Berlot se jim brání, a tak sen vždy končí probuzením ve zdemolovaném pokoji. Tentokrát je svědkem jeho noční můry Markýz. Zaplatí za něho škodu a pozve ho k sobě na zámek.
Jednou v noci je mladý Berlot svědkem libertinských orgií v zámecké kapli, kterých se kromě Markýze, jeho sluhy Dominika, zúčastní i jakýsi přitloustlý, proplešatělý Markýzův přítel a čtveřice mladičkých dívek. Orgie jsou provázené zběsilým Markýzovým rouháním se Bohu. Zděšený Berlot vše pozoruje oknem kaple. Upoutá ho jedna z dívek, která se zcela zřejmě podvoluje orgiím z donucení.
Berlot druhý den oznámí Markýzovi, že po tom, co včera v noci viděl, nemůže déle na zámku zůstat. Během rozhovoru, ve kterém Markýz obhajuje svoji libertinskou filozofii, dojde k dalšímu zuřivému rouhání, které končí kataleptickým záchvatem Markýze. Berlot, který to považuje za trest Boží, se domnívá, že Markýz umírá. Dominik pak donutí mladého Jeana, aby asistoval při Markýzově pohřbu. Druhý den však najdou Markýze, jak hoduje v rodinné hrobce na rakvích svých rodičů, zatímco jeho rakev, do které byl nucen Berlot vlastnoručně zatlouct hřebíky, leží rozštípaná v rohu hrobky. Znechucený Berlot, který se cítí být zneužit k Markýzovým výstřednostem, je pak přinucen vyslechnout Markýzův příběh: I on měl milující matku, kterou omylem pohřbili zaživa, když její kataleptický záchvat považovali za smrt. Od té doby Markýz trpí rovněž kataleptickými záchvaty ztrnulosti, ale i strachem, že skončí jako jeho matka a bude pohřben zaživa. „Terapie“, které byl Berlot právě aktivním svědkem, ho na čas opět vrací normálnímu životu. Markýz navrhne Berlotovi, aby i on podstoupil obdobnou „preventivní“ terapii a nechal se na čas zavřít do blázince.
Odveze nerozhodného Berlota do ústavu, který vede Markýzův přítel dr. Murlloppe. Je to ten proplešatělý, přitloustlý pán, který se zúčastnil libertinských orgií na Markýzově zámku. Berlot je tímto zjištěním otřesen a chce okamžitě ústav opustit. Své rozhodnutí však změní v okamžiku, kdy mu dr. Murlloppe představí Charlotu, ve které Jean pozná onu dívku, tak brutálně donucenou k orgiím.
Berlot se dozví od Charloty (do které se bláznivě zamiluje), že před rokem v ústavu došlo ke vzpouře bláznů, kterou vedli právě Markýz a dr. Murlloppe. Skutečného ředitele dr. Coulmiera a všechny dozorce zavřeli dolů do kobek blázince. Charlotu jedinou z personálu ušetřili, aby ji mohli zneužívat ke svým zvrhlým orgiím. Berlot nedbá Markýzova varování, že Charlota je nebezpečná, prolhaná hysterka. Když zase jednou odjede Markýz s Murlloppem na orgie na Markýzův zámek, Berlot vyhledá klíče od kobek a dr. Coulmiera a dozorce osvobodí. Ti hned začnou v blázinci dělat pořádek. Coulmiere děkuje Berlotovi za záchranu ústavu a rozvine před ním svoji psychiatrickou teorii: Duše a Tělo vedou o člověka nepřetržitý zápas. Získá-li převahu Duše, člověk onemocní chorobami těla, naopak získá-li navrch Tělo, propukne v člověku duševní nemoc. Jeho terapie proto spočívá v oslabování Těla: A to tělesnými tresty. Jen tak je totiž možné obnovit v nemocném rovnováhu a vrátit duševně chorého normálnímu životu. Těchto trestů (kterým říká terapie) je celkem třináct. Markýze, kterého mezitím chytili a přivedli ve svěrací kazajce do ústavu, odsoudí Coulmiere k trestu nejtěžšímu: terapii č. 13. Otřesený Berlot se snaží z Coulmiera vytáhnout, co je to terapie číslo třináct, ale marně. Zděšený Berlot chce okamžitě i s Charlotou opustit ústav. Ředitel ho však odkáže na řád ústavu, podle kterého jsou pacienti propouštěni jen do osmi hodin ráno. Berlot jde v noci vyhledat Charlotu, ale ta není ve svém pokoji. Berlot ji hledá, ale marně. Zajde i do sklepení pod ústavem. Tam mu, uvězněn v jedné z kobek, dr. Murlloppe vyčítá, že se nechal zmanipulovat tou děvkou Charlotou a ukazuje mu svoji zafačovanou hlavu, kde skrze obvazy prosakuje v místech očí krev. (Terapie číslo deset.) Vzadu v temném koutu leží nehybný Markýz, oběť terapie číslo třináct. Zoufalý Berlot nakonec nalezne Charlotu v jednom pokoji jak s Coulmierem praktikují jakýsi sado-masochistický akt pomocí nějaké rafinované orientální pomůcky, dovezené právě zvláštním kurýrem z Paříže.
Zoufalý a zklamaný Berlot se zamkne ve svém pokoji. A tu přichází zase onen neodbytný sen, který končí opět demolicí pokoje. Dr. Coulmiere posílá tentokrát skutečné dozorce (jako by vypadli z oka těm ze snu), kteří řádícímu Berlotovi nasadí svěrací kazajku. Probouzející se Berlot už jen slyší, jak mu dr. Coulmiere říká: „Milý příteli, zdá se, že je vážně narušena vaše životní rovnováha. Vaše tělo se začalo příliš roztahovat na úkor vaší duše a duše trpí... ale nezoufejte... já vás vyléčím. Začneme pěkně od začátku, (k dozorcům) nasaďte terapii číslo jedna.“