Báječná léta pod psa

„Tak řekni, co děláš, co jsi dělala…“ „No nestačím se divit, to dělám. A co jsem dělala? No děti jsem dělala. Nedělala jsem jazyky. Kdybych dělala jazyky, neseděla bych tady jako kráva.“ Nebo „Jenom šílenec může přivést do tohoto světa vlastní dítě." Či „Ema mele maso. Ema mele maso? Co je tohle za krávovinu?!“ Ještě nevíte, o jakém filmu je řeč? Ale určitě ano, zveme vás ke sledování nostalgické komedie Báječná léta pod psa v režii P. Nikolaeva, která získala řadu významných ocenění a v roce 1997 se umístila v první desítce nejsledovanějších filmů u nás. Příběh, dobře známý díky stejnojmennému bestselleru M. Viewegha, vypráví s ironickým nadhledem a nadsázkou o osudu, který jedné obyčejné rodině připravila léta normalizace. A jak to všechno začalo? Manželům Heleně a Alešovi (ve skvělém podání L. Šafránkové a O. Vetchého) se narodí kluk Kvído. Když mu je šest let, přijedou ruské tanky a rodina se stěhuje do prvorepublikové vily na Sázavu. Jenže nedostanou celou vilu, ale jen část v zasklené terase, kde je zima jako v „psírně“. Komunistický ředitel skláren Šperk podmiňuje zlepšení jejich situace tím, že se tatínek bude veřejně angažovat. To ale Aleš odmítá. Celou situaci nakonec zachrání Kvído…