(1986 - 1990) Praha
V okamžiku kdy se postupně rozkládala nadějná kapela Chodská lidová, její vedoucí, kytarista a zpěvák Roman Štefl již spřádal plány o sestavení nové formace, do které by vložil svou energii nabitou zcela čerstvými hudebními vjemy a inspiracemi. Přesto základ tohoto jeho druhého souboru tvořili opět lidé z Chodské lidové - kromě Štefla ještě zpěvačka Zuzana Vrbová a baskytarista Michal Kejla. Jediným nováčkem byl pak klávesista Čestmír Benda a novým elementem pak Šteflův automatický bubeník typu Kawai R-100. Občas si s kapelou zazpívaly i bývalé "chodské" vokalistky - Táňa Kovaříková a Vlaďka Mojžíšová. Název Ratataplán byl pak inspirován stejnojmenným starým italským filmem.
Štefl tak trochu tušil, že hrát s automatickým bubeníkem není moc šťastné rozhodnutí - hlavně pro koncerty. Publikum tehdy prostě mělo pocit, že na pódiu něco chybí. Přesto u zvoleného modelu zůstal, nebyl už totiž sám, podobný přístup k tehdejšímu používání nových technologií měla i Zajptova skupina Omnibus, se kterou se členové Ratataplánu docela sblížili a odehráli společně několik koncertů. Kapela zkoušela jak v Praze, tak (díky Č. Bendovi) i v Suchdole nad Lužnicí, kde se konaly i různé kapelové mejdany. Ratataplán měl také trošku výhodu v kapelníkově kontaktu se zahraničím, neboť už v době vzniku souboru začal Štefl chodit z dívkou ze Švýcarska, přičemž českým úřadům velmi důrazně naznačil, že si ji hodlá vzít. Takže záhy začal pendlovat mezi Curychem a Prahou (tři měsíce tam, tři tady) a díky občasné práci ve Švýcarsku dokázal kapelu i náležitě vybavit (aparát, nástroje, mikrobus).
Písničky psal nadále on sám, o texty se staral jeho spolupracovník ještě z dob Chodské Lidové Daniel Bártek. Hudebně však nový band zamířil do širokých vod popu. "Pro nás (ještě v Chodské lidové - pozn. autora) bylo to poslední období latiny zajímavý ještě tím, že jsme začali objevovat americký pojetí populární hudby. Bylo to vlastně podobný jazzu, jenom to mělo popový rytmus. A hlavně - začali jsme poslouchat Prince, což byl základní dělící element," říká dnes (2002) Štefl. Důležitým člověkem, který napomohl Ratataplánu k hudebnímu posunu směrem k zaoceánskému popu, byla i zpěvačka Mirka Jelínková, která se okolo kapely v té době pohybovala. Jakožto dcera jazzového basisty Oskara Jelínka měla k dispozici spoustu amerických desek, které jí otec přivezl ze Západu - Arethu Franklin, Pointer Sisters atd., což znamenalo pro skupinu skutečně kvalitní zdroj informací. Hlavní inspirací kapely byl tedy Prince a potažmo celý americký pop, ať už starší nebo ten nejnovější.
I myšlenkově a organizačně se soubor posunul někam jinam - přesně v duchu kapel českého "nového popu" zde byla snaha točit videoklipy, dostat se do médií (televize), nahrát desku atd. Což se nakonec podařilo jen částečně - Ratataplán později v letech 1988-89 natočil klipy na písničky "Cosa Nostra", "Evropa - Amerika" a ještě další, občas se objevil v rádiu, ale vydání desky bylo kapele zapovězeno.
Nový, rádoby "princovský" repertoár byl nazkoušen velice rychle - kapela své nástroje celkem dobře ovládala a automatický bubeník jim do zkoušení moc neremcal již ze své podstaty. Poprvé Ratataplán vystoupil už na Rockfestu ´86 (tedy po několika málo měsících hraní), ale před druhou touto přehlídkou dostal zákaz. Kulturní inspektoři napojení na vnitro si kapelu prostě spojili se Šteflovými neustálými výjezdy na Západ a s plánováním kdovíčeho politicky podvratného. Na druhé straně je ale fakt, že Štefl tak nějak potajmu doufal, že se mu skupinu podaří celou přestěhovat do Švýcar, jenom si myslel, že zatím ještě nenastala vhodná doba.
Takže: organizátoři Rockfestu kapele sdělili, že se nachází na "černé listině" a oni s tím nemouhou nic dělat. Nicméně Ratataplán se chtěl Rockfestu zúčastnit a tak se jeho členové dohodli, že vystoupí pod krycím názvem. Nejprve se uvažovalo o "Kiwi", ale protože se tak už jmenovala jedna kapela ze Slovenska, nahlásili se jako CS Haarlem, přičemž pod touto hlavičkou si Ratataplán už jednou před Rockfestem zahrál. Tento název ale příslušní kulturní potentáti vzali jako naprostou provokaci - rozčílil je dokonce natolik, že rozhodli, ať kapela tedy raději vystoupí pod původním názvem Ratataplán.
Mezitím formace objela spoustu klubů v Praze (klasika např. Chmelnice, Dvojka) i mimo ní, přičemž na velkých koncertech (Bratislava – festival Rockpanorama, Karlovy Vary, Praha - Lucerna) většinou vystupovala se spřízněným Omnibusem. V letech 1988 - 89 se podařilo kapele zahrát si ve Švýcarsku a Německu. . Největšími hity tohoto období byly např. písničky „Evropa – Amerika“, „Poušť“, „Cosa-Nostra“, „Comics“ nebo „Oceán“.
Ratataplán hrál v nezměněné sestavě až do jara 1989, kdy se v něm objevil konečně živý bubeník Hynek Schneider (zároveň MCH Band). Tehdy se hudba kapely opět posunula zpátky - do jakéhosi tuzemského pop rocku. Za mikrofon si vedle Vrbové několikrát stoupla zpěvačka Bonsaie (a zároveň sboristka z RTTP hudebně podobného Žentouru) Ája Suková a krátce s kapelou zpívala i Natália Junásková. K tomuto období se váže ještě jedna taková malá zajímavost - Ratataplán hodně hrával v klubu na Petynce, kde s ním v letech 1988-89 začali jako hosté na koncertech vystupovat "rappeři" Michael "V." Viktořík a Ota Klempíř a možná tady někde vznikl předobraz jejich pozdější formace J.A.R.
Skupina Ratataplán skončila v roce 1990 v Táboře během natáčení pořadu Možná přijde i kouzelník, když roztřískali místní pizzerii. Štefl pak měl různé velké plány, žil v Americe, s I. Csákovou vytvořil duo Rituál, ale pak se většinou věnoval hlavně natáčecím a produkčním činnostem.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
- Fotografie + klipy "Cosa Nostra" (1988), "Evropa - Amerika" (1988), v pořadu Aréna písně: "V tomhle domě se nespí" (1989), "Turecký Švéd" (1988), dále TV- klip "Poušť" (1989)
- Audio:
Ratataplán: "Studio Kiwi ´87 - ´89" (1989)
