(1983 - 1990, název je poskládán ze jmen Vlasty Páry a Ládi Mentla, zakládajících členů školní kapely, ze které se Para-ment později vyvinul) Praha
Bubeník a zpěvák Josef Barchánek založil skupinu Para-Ment v březnu 1983 a prakticky od té doby až do svého rozpadu se stala pravidelným účastníkem různých oficiálních rockových přehlídek. Pro kapely tohoto typu se u nás vžilo označení "bezproblémové".
První sestavu bandu tvořili Josef Barchánek (ds, voc), Zuzana Kočová (bg, voc), Martin Šimek (g, voc), Vladimír Dvořák (g, voc) a mihl se v ní i ex-člen skupiny Energie G David Cajthaml. Později se v něm objevil ještě Štěpán Albrecht (g), který asi po dvou letech hraní odešel do folk-rockového Čp. 8. Jeho pak u kytary vystřídal Petr Karnet.
Tvorbu formace bylo lze označit jako parodickou novou vlnu, jakoby vycházející z odkazu Pražského výběru. Leoš Kosek z Československého rozhlasu o ní dokonce prohlásil, že "je v rocku nečím podobným jako Ivan Mládek v pop music". "Lehký humor a nadsázka, naivistické kouzlo neohrabaných rýmů, hladký novovlnný rock doplněný názvuky dechovky, operety a podobných ´výbojů´, všudypřítomná snaha o recesi, parodii, zkrátka o hudební legraci - to jsou prostředky, jejichž pomocí rozhazuje své sítě na posluchače… skupina Para-Ment," napsal o ní v knize Excentrici v přízemí hudební publicista Aleš Opekar. V tom mu můžeme dát za pravdu a když k tomu všemu přičteme ještě solidní instrumentální výbavu jednotlivých hudebníků, kolektivní sehranost a výborně se doplňující vokály, bylo by přirozené se domnívat, že takováto kapela musela zapůsobit v temných letech 1983 - 85 jako bomba. To se však nestalo minimálně ze dvou důvodů.
Za prvé: jejím textům, vyznačujícím se (zcela po vzoru první českých novovlnných kapel) jednoduchými "štěpnými" rýmy, chyběla větší průraznost a "tah na branku"; nezřídka sklouzávaly do banálních, nic neříkajících samoúčelných rýmovaček bez jakékoli výpovědní hodnoty. A hudba skupiny - nová vlna s doteky reggae, britského kytarového rocku a možná trošku funku - přestože zahraná s chutí a odpichem, zcela postrádala jakýkoli náznak onoho "mrazení v zádech", skutečně dobrého nápadu, jenž by posluchače dostal do varu, jako to uměl již zmiňovaný Pražský výběr. Skladatelské schopnosti Para-Mentu byly prostě průměrné.
Jakožto pravidelná účastnice rockových přehlídek však kapela vavříny za své výkony získávala - připomeňme třeba druhé místo na vysokoškolské rockové přehlídce v Praze v roce 1982 (za skupinou Trifid), o rok později druhé místo na Rockové vysočině, třetí na Beatsalonu a jedno z prvních míst na Rocksalónu 1985. V tom čase se skupina také objevila v rozhlasovém vysílání pořadu Větrník (samostatný půlhodinový profil), mihla se v Televizním klubu mladých a natočila pro Supraphon dva singly. Předtím ve třiaosmdesátém si odjela společné československé turné se zahraniční skupinou - Figure z Jugoslávie.
Ale zpět do roku 1985. To už se baskytaristka Zuzana Kočová jmenovala Barchánková a díky jejímu mateřství se působení skupiny v roce 1987 na určitou dobu zastavilo. Po této krátké pauze se Para-Ment opět zvedl a obnovil aktivitu, ovšem se změnou na postu kytaristy - Vladimír Dvořák odešel do populární formace Precedens, a jeho místo na krátký čas obsadil bývalý člen první verze Vanastových věcí, kytarista Petr Váňa. Za mikrofon se postavil zpěvák Roman Šimůnek, ale během dalšího tři čtvrtě roku bylo vše úplně jinak. Váňa odešel do skupiny Folly a samotný Para-Ment model 89 připomínal tak trochu menší big band na způsob mostecké Laury, v nástrojovém obsazení se totiž objevily saxofon, trubka a klávesy. Připomeňme si tuto poslední sestavu skupiny: Josef Barchánek (ds), Zuzana Barchánková (bg, voc), Martin Šimek (g, voc), Martin Jiskra (sax), Roman Souček (tp), Ivana Vondrášková (voc) a Robert Jíša (ks, voc).
V devadesátých letech o kapele není žádných zpráv. Na začátku dekády manželé Barchánkovi vypomohli souboru Bacily s albem jeho leadera Václava Neckáře, a z Roberta Jíši se stal skladatel vemlouvavých syntezátorových melodií.
Ale když už nic jiného, Zuzana Barchánková-Kočová byla skutečná kočka a během koncertů dychtivé oči mužské části publika hltaly hlavně ji. Navíc se se svým nástrojem vůbec nepárala a dala tak trochu vzpomenout na svůj zahraniční předobraz, jmenovkyni Suzi Quatro…
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
- Fotografie + TV - klipy: "Zvládnu víc" (1988), "Malér" (1989)
- Audio:
Para-Ment: SP (Supraphon) - "Lanšmítovej den"/"Nováků Milena" (1985),
"Hroch"/"Walkman" (1986)