(1988 - 1992, původní název měl být Dřevěná růže, ale neprošel) Praha
Na konci roku 1987 začínalo být jasné, že slavný comeback Výběru sebou přinesl i některé další aspekty. Intenzita koncertů byla nízká, neboť aktivity jeho hudebníků se nezaměřovaly jenom na domovskou kapelu, tak jak tomu bylo v prvním období, ale rozprostřely se do mnoha dalších projektů. M. Pavlíček dál šéfoval svým Stromboli, M. Kocáb nahrával filmovou a scénickou muziku a postupně připravoval svoji desku. Navíc do toho všeho bubeník K. Kryšpín společně se svou dívkou, klávesistkou Stromboli V. Kašpárkovou "vzali kramle". Je tedy jasné, že energií nabitý baskytarista a zpěvák Vilém Čok se najednou začal cítit poněkud nevyužitý. A protože se blížil neodvratný konec Imrichovy formace Tango, oslovil jejího klávesistu (také saxofonistu) a svého starého známého ještě z dob Zikkuratu Otu Baláže s tím, že by mohli společně vytvořit nějakou pořádnou rockovou bombu.
Začátkem roku 1988 přibyl do party brilantní kytarista Petr Roškaňuk (zároveň smažil kytaru v Hejmově Žlutém psu) a vzápětí se tato trojka zavřela do zkušebny, kde s pomocí automatického bubeníka půl roku nacvičovala repertoár. V listopadu téhož roku se v kapele konečně objevil i bubeník živý - a ne lecjaký. František Hönig sice doprovázel v minulosti popové (a v té době už silně vyčpělé) hvězdy typu Zagorové a Filipové, nicméně proslul nejenom vynikající technikou, ale i téměř absolutní pamětí - stačilo mu skladbu jednou pustit a už přesně věděl kde a co zahrát. Skupina Nová růže byla konečně komplet.
Nejvíce skladeb přinášel Čok, něco Baláž a v menší míře také Roškaňuk. Výhradním textařem se stal Čok. V Melodii (1989) k této své činnosti poznamenal: "Snažím se jít do hloubky, chci psát pestře, rejpavě do lidí i do věcí." Roškaňuk tamtéž dodal, že prý slova písní obsahují "krutou realitu".
Hudebně se jednalo o vcelku tvrdý bigbít, ve kterém se objevovaly názvuky všeho, co členové skupiny poslouchali (mj. Skid Row, Cult, Aerosmith). Záruku kvalitního hudebního výkonu zajišťovala velmi dobrá instrumentální vybavenost jednotlivých muzikantů, ale to ještě není garancí skladatelské invence. Jak lapidárně naznačil hudební publicista Vladimír Hanzel v Melodii (1989) "průnikem hudebních lásek členů Nové růže je keltská melodika" a že se jedná o "kombinaci agresivní kytary, syntezátorových zvuků, vynalézavých bicích a zpěvu s novovlnnými prvky."
Skupina už v prosinci 1988 nahrála svůj první singl a i když se Čok nechal slyšet, že "při jeho poslechu si každej sedne na zadek" nějaký velký průlom příliš neznamenal. Nová růže se sice občas objevovala v televizi a rozhlasu, ale rockové publikum té doby fandilo trochu jiné hudbě - hlavně metalu a punku, a třebaže skupina některé metalové prvky do svých skladeb zařazovala, přece jenom její muzikanti byli na naší hudební scéně už tak trochu "profláklými" jezdci.
A to byl také jeden z důvodů proč Nová růže vydržela jen tak krátce. Nebyla ani metal, ani punk, ani "new rebels" ála Guns´n´Roses, a nadto Baláž začal spolupracovat s Michalem Pavlíčkem a Kamilem Střihavkou na projektu BSP. Ve stejné době také Roškaňuk věnoval více své energie dobře rozjetému Žlutému psu a tak Čok Novou růži v lednu 1992 rozpustil a společně s Hönigem založili podobně znějící (tentokrát) trio s názvem Delirium tremens.
Co se zachovalo do roku 1989:
- Fotografie + klip Viléma Čoka "Televize" (1988), TV clipy Nové růže "Ten stroj seš ty" (1989), "Nenapravitelný hřích" (1989), "Zlý svědomí" (1989), "Anděl fantazie" (1989), "Telecí léta" (1989)
Ota Baláž: SP (Supraphon) - "Cesta rájem"/ "Život" (1988)
- Audio:
Nová růže:SP (Supraphon) - "Ten stroj seš ty"/"Nenapravitelný hřích" (1988, vyšlo v 1989), "Válka s láskou"/"Anděl fantazie" (1989), "Zlý svědomí"/"Telecí léta" (1989, vyšlo 1990)
Nová růže: "Nová růže" (1989-90, LP, Supraphon, vyšlo 1990)
Vilém Čok: SP (Supraphon) - "Televize"/"Sen" (1988)
Ota Baláž: SP (Supraphon) - "Cesta rájem"/"Život" (1988)