(1988 - dodnes) Havlíčkův Brod
V havlíčkobrodském undergroundovém kvasu zač. 80. let vznikly tři podzemní soubory, které se v důsledku určitých personálních šachů, odchodů na vojnu nebo do Prahy, rozpadly a nebo silně omezily svoji činnost. Jednalo se o skupiny Maama, Gumovej knedlík a Křečový žíly, jejichž členové se nejvíce scházeli v hospodě U Hnáta. Výsledkem tohoto všeobecného zmatku byl posléze zrod brodské hardcoreové bandy Našrot.
Soubor byl založen v březnu 1988 v hotelu Černý orel. Zde také vznikl název - k původnímu slovu "Šrot" se přidala předpona "na", čímž se deklaroval tehdejší obvyklý stav protagonistů skupiny. U zrodu souboru stáli kytarista a zpěvák Petr „Hraboš“ Hrabalik, baskytarista Jiří „Martha“ Dvořák a o měsíc později se k nim přidal z vojny přišedší bubeník Jouza „Vodník“ Bárta, v jehož garáži (či spíše jeho otce) skupina také zkoušela. Otázka, jakou hudbu hrát, byla zodpovězena okamžitě - „něco pekelně rychlýho jako Dead Kennedys a něco zničujícího jako The Who“. Ještě lépe to vyznívá z jiného výroku frontmana Hraboše: „Nejdřív to decibelama zaženeme do kouta a tam to pak budem dobíjet kytarama.“
Zajímavé bylo i našroťácké image hnědých kožených bund a ideje tzv. „vagabundismu“, což znamenalo na všechno a na všechny kašlat, chlastat a dělat si muziku podle svého. V časopisu Scene report (1992) se v profilu kapely píše (zkráceno): „Výsledkem pak bylo typicky české pojetí hardcore - velmi rychlé a krátké palby s hospodskou tématikou. Hospoda a chlast kapelu doprovázely stále a důsledně; v samotném roce vzniku byla skupina dokonce známa více svými opileckými excesy než hudbou. V této souvislosti se vždy hovořilo o našorťáckém soundu jako o ´pub core´.“ Což zřejmě znamenalo asi toto: hromový zvuk kytary, kulometná palba bicích a baskytary a chraplavý řev na plné pecky, o němž hudební publicista Petr Komers napsal v Melodii (1991): „Procítěné recitativy a pěvecké party, za nimiž jako by byl cítit ďábelský úšklebek vrahouna, sexuálního devianta, násilníka nebo jiné pozoruhodné existence.“
Texty souboru vycházely z toho, jak jeho členové žili. V dravém pódiovém projevu Našrot chrlil a štěkal na posluchače drsné obrazy ze života lidí žijících na okraji společnosti, obrazy pivních blábolilů, lehkých holek, kritizoval televizní konzum ale také surrealisticky ztvárňoval frustrace a deprese mladého člověka v chmurné realitě socialismu (např. píseň Hnijící královna převzatá z repertoáru Křečových žil). V textech byla obsažena jak beznaděj, tak vztek, ale i parodie a sarkasmus. Většinu muziky a textů psal Hraboš, v menší míře Martha.
Rychlý vzestup Našrotu byl zřejmě způsoben mj. i tím, že Hraboš žil v té době v Praze, kde si díky vysedávání po hospodách (hlavně u Zpěváčků) vytvořil okruh známých z různých pražských podzemních kapel. Takže z toho mála koncertů, které Našrot do listopadu '89 odehrál, jich několik proběhlo v Praze a to s tehdejšími punk-undergroundovými hvězdami (Plexis, Tři Sestry ale třeba i Wanastowi Vjecy - viz. legendární punkový parník z řijna 1988), což by zařídit pro jinou venkovskou kapelu šlo dost obtížně. Připomeňme alespoň některá další vystoupení - vůbec první koncert souboru na akci v Hrádku u Nechanic v květnu 1988, dále Zbornou u Jihlavy, zábavu v Mírovce u HB (po šesti zběsilých skladbách a divokém pogu na sále byla skupina pořadateli vyzvána k odchodu z pódia, a když tak neučinila, byla na ni přivolána policie), v prosinci podruhé Hrádek u N., známé jsou i Chotěnice z května 1989.
Jediné demo natočil Našrot v září 1989 a obsahovalo všechny nejznámější skladby z prvního období - „Našrot“, "Hodnej kluk“, „Král je mrtev ať žije král“ nebo „Hnijící královna“. Demo se také o měsíc později stalo hlavní příčinou pozvání skupiny na jedinou oficiální akci, které se zúčastnila - největšího festivalu punk a HC kapel, jaký se u nás kdy konal, pražského Punkedenu. „Šok přichystala téměř neznámá skupina z Havlíčkova Brodu Našrot. Tato trojice zahrála naprosto nezakomplexovanou, agresivní směs punku a amerického hardcore. Diváci byli hlavně nadšeni obhrouble řvoucím zpěvákem. Z textů opravdu čpěla pivní filosofie, ale určitě ne primitivismus.“ napsal tehdy (1989) v Rocknovinách hudební publicista Petr Z. Bohuslav. Spolu s Michael´s Uncle byli „řezníci z Vysočiny“ označeni za vrchol festivalu.
Soubor vystupoval zásadně na undergroundových akcích, protože nereflektoval ani na rekvalifikační zkoušky (tzv. přehrávky) ani na to být pod nějakým zřizovatelem. Divoké sdružení obráželo podzemní hospodské koncerty, kde svými vypalovačkami dostávalo do varu jak přítomné androše (protože ti je znali ještě z působení v Křečovejch žílách), tak i punkery, kteří se zpočátku dívali na vlasaté „našroty“ v kožených bundách dost nedůvěřivě („zasraný houně nám ukradli punk a hrajou ho třikrát rychlejc“).
Skupina Našrot byla totiž jednou z prvních kapel u nás, na které bylo jednoznačně vidět, že ač má s punkem podobné názory a podobnou filosofii, nikdy se k punku jako takovému nepřihlásila. Byli to prostě háratí vagabundi, kteří se těšili z toho, že můžou dělat kravál. K tomu jen krátký Hrabošův vysvětlující komentář (1990): „Nejsme žádní punks. Máme rádi hlučnou hudbu. Líbí se nám když basa dělá vrrrr, bicí trrrr a kytara kchrrrr. Působí nám to opravdu velkou radost. My jsme vlastně taková veselá radostná kapela.“
Skupina pokračovala v hraní i v devadesátých letech (její členové pak ještě s hráčem na foukačku Jaroslavem "Jerrym" Růžičkou založili sezónní pub-rockovku Jerry & The Alligators) a i když přešla na angličtinu (čímž ztratila hodně fanoušků) a s hardcorem dosti experimentovala, přesto zůstala zárukou kvalitního tvrdého rocku.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Video:
videozáznam z koncertu na undergroundové akci v Chotěnicích (1989, vlastní P.Hrabalik a Lumír „Zilvar“ Sokol)
- Audio:
Našrot: „Našrot 88“ (1988, záznam ze zkušebny v garáži)
Našrot: „Totálně našrot“ (1989, Fuck rec.)
"Stále stejné oběti - Always The Same Victims" (1989-90, Našrot skladby: "Hej Bejby" /správný název "Sexy Story"/, "Kva, kva, kva, kva" /správný název "TN"/, "Kdo na jeho místo" /správný název "Král je mrtev ať žije král"/)
- V seriálu BIGBÍT píseň: „Hodnej kluk“ (1989)
