(1983 - s přestávkami dodnes) Beroun
Někdy kolem roku 1980 byla v Berouně a okolí jednou z nejznámějších zábavových part skupina Horizont, ve které posty první a druhé kytary obsluhovali Vojtěch Hubinger a Ota Bekárek. Hráli s ní klasický materiál tanečních zábav (hard rock), nicméně s postupem doby jejich hudební myšlení začala ovlivňovat čím dál více nová vlna, potažmo punk. O rok později už Hubinger válí druhou novovlnnou ligu v řadách bandu Motorové kolo, ale zcela jasnou představu o tom, co o jak hrát, začal naplňovat až ve své další kapele Moped, která vznikla už na počátku roku 1983. V této první sestavě se kromě Hubingera (g, voc) objevili ještě Ota Bekárek (g), Ota Marek (bg) a Jiří Chlumecký (ds).
Moped nasadil svůj kurs hodně vysoko a ještě v roce svého vzniku (prosinec 1983) vyhrál tzv. Beat Salon (soutěž amatérských kapel z celé republiky), jenomže tehdy došlo k silným hádkám a sporům o další stylový vývoj skupiny a Hubinger najednou zůstal sám. To bylo v únoru 1984. Nástupcem Chlumeckého, který odešel do skupiny Gen (později se proslavil jako autor filmové hudby a hraním v souboru ZOO) za bicími se pak stal Stanislav Šmeral a basu hrál chvilku Miloš Vaculík (oba přišli z Barkovy kapely Tvůj problém). Poté ale tehdejší hon na zažité kapely nové vlny Hubingerovi přihrál do cesty baskytaristu a zpěváka tehdy zakázaného a tudíž neexistujícího Pražského Výběru Viléma Čoka, jenž pak vystřídal Vaculíka. Moped v té době šel zase nahoru a jako trio ve složení Hubinger-Šmeral-Čok vydržel hrát až do ledna 1986, kdy se Čok vrátil zpátky do znovuobnoveného Výběru. Po něm se stal novým baskytaristou Karel Adam, jeden ze zakladatelů skupiny Vitacit.
Stylové zaměření Mopedu jsme již předznamenali - jednalo se o novou vlnu. „Výraz Mopedu se ustálil do živelného a útočného postpunku,“ napsal hudební publicista Aleš Opekar v knize „Excentrici v přízemí“ (zkráceno). „Některé starší skladby přešly i do repertoáru nového tria (Opekar má na mysli sestavu s Čokem - pozn. autora), ale jejich interpretace byla rychlejší, mnohdy až křečovitě temperamentní. Pohybové prožívání hudby nebylo nikdy předem inscenováno, vždy vycházelo z momentální nálady. Přirozená vitalita sálá zejména z Viléma Čoka. Ten svým typicky novovlnným zpěvem s falsetově vyráženými tóny trochu ovlivnil i Hubingera. Forma skladeb Mopedu byla přehledná a pravidelná, zvuk tvrdý a rovný, písničky plynuly v jedné barvě a ve stále stejné dynamické rovině… Texty jsou prosté, myšlenka je v nich vyjádřena jasně a zřetelně, často až polopaticky.“
Hubinger byl nejen výsadním autorem hudby, ale právě také textů. Kromě občasných milostných témat se většinou týkaly všedních problémů současného mladého člověka a kritizování různých společenských nešvarů (veksl, konzumní život, zlodějina). A. Opekar to popisuje odborně: „Rýmované verše jsou zpravidla krátké a jednoduché jako v lidové písni. Na rozdíl od lidové poezie jsou však Hubingerovy výrazové prostředky depoetizované a kostrbaté, což je umocněno útočnou, tedy antiidylickou interpretací.“ Uff!
Po již zmíněném vítězství v Beat Salonu 1983 se Moped s velkým úspěchem účastnil rockových Maratónů 1984 a 1985 a zahrál si i na prvním Rockfestu v roce 1986. Pronikl i do rozhlasu, kde se v soutěži Rock pro tento den držel několik týdnů na prvním místě, vyšel mu i později velmi dobře prodávaný singl u firmy Panton. V televizi se objevil v klipech „Kontrola“, „Autobus“ a v pořadu Videodisco s úspěšnou singlovou věcí „Válka“.
Za nejlepší období Mopedu tedy lze považovat roky 1983 až 1987, to znamená dobu, která novovlnným kapelám u nás příliš nesvědčila. Důvodů, proč byl Moped úspěšný právě v tzv. temných letech, je několik: za prvé - pogrom na novou vlnu se týkal víceméně jenom pražských kapel, které svojí popularitou mezi mladými lidmi představovaly pro tehdejší komunistickou kulturní politiku to největší nebezpečí. Za druhé - Moped vznikl právě v době největších honů na novovlnné kapely, takže potřebovalo být světu ukázáno, že tu existují i jiné talentované skupiny, kterým je třeba dát zelenou. Samozřejmě, že šlo hlavně o to, aby se na Jasnou Páku či Pražský výběr prostě zapomnělo. Za což ovšem pochopitelně Hubingerova parta nemohla. Nu a za třetí - Moped svoji „společenskou satiru“ nehnal do zbytečně vysokých obrátek, takže kulturním pohlavárům připadala jakž takž snesitelná.
Na konci 80. let se styl souboru stále více přikláněl k heavy metalovému zaměření. V této době nahradil na postě baskytary K. Adama (v roce 1989 odešel do Křížkova pop-metalu Kreyson) Karel Dvořák a na znovuobnoveném místě druhé kytary se objevil Dan Nienmerichter. Moped pak s menšími personálními změnami (a také na čas s jiným názvem Lady Jane) pokračoval ve hraní až do dnešní doby.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Video:
klipy „Kontrola“ (1984), „Autobus“ (1985), „Válka“ (1985, pořad Videodisco), záběr na kapelu v příspěvku „Rock pro tento rok“ (1986, Krátký film)
- Audio:
Moped: „Live“ (1985, STCV 1987)
„Rockový maratón“ LP sampler (1985, Moped skladbu „Nenech si to ujít“)
Moped: SP pro Panton „Válka“/„Pro peníze peníze“ (1985, vyšel v r. 1986)
„Rockový maratón“ LP sampler (1986, Moped skladbu „Nevadí, nevadí“)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Autobus“ (1985)
