(1983 – 1987) Praha
Pražská punková kapela V3S (tzn. vojenský třínápravový speciál – nejobvyklejší vojenský nákladní automobil, lidově zvaný „vejtřaska“, vojáci ho používají dodnes i přesto, že jsou v NATO – pozn. autora) se zrodila na podzim 1983 a stejně jako Visací zámek vznikla tak trochu z recese. Taktéž ji založili vysokoškoláci – studenti architektury v Dejvicích. Jmenovitě Petr „Kořala“ Rajtora (voc), Vladimír Volman (g, voc) a Petr Wolf (ds). Později přibrali ještě baskytaristu Martina Hřebejka. Jediným členem, který její činnost bral vážně, byl zpěvák Rajtora, od začátku jednoznačná vůdčí osobnost skupiny.
V3S si vzali za vzor kapely punkového modelu typu Anti Pasti a v jejich duchu také skládali své vlastní věci, jejichž hlavním autorem a textařem byl právě Rajtora. Texty si braly na paškál povětšinou socialistickou kulturu (televizi a její pop hvězdy), patolízalství a podlézání bohatým německým turistům, zaprděnost a nenápaditost šedi života tzv. „normální“ společnosti, a mnohdy oplývaly drsným černým humorem (např. píseň „Šťastnej novej rok“ - „občas s rachejtlí prsty vodlítaj / některý ve špitále zvadnou / jiný se nudou uzívaj / když k ránu televizi zhasnou).
První koncert V3S absolvovali v první polovině roku 1984 v klubu 011 na Strahovských kolejích. Jaké to bylo hrát punk v temných letech popisuje kytarista a zpěvák Vláďa Volman v knize Punk not dead: „Část VŠ klubů spadala pod ONV Prahy 4, kde seděla jistá soudružka Křížová a té se prostě naše rejpavě kritizující texty nelíbily. Nejenže jsme kvůli ní nemohli hrát po domovských klubech, ale navíc nám ještě způsobila problémy ve škole. A tak jsme se dočkali i toho, že náš údajný ´nesocialistický postoj´ probírali i na různých svazáckých schůzích. Mě osobně časem vyhodili i z koleje. Jedna vedoucí mě označila za fašistického živla a všichni spolužáci, aby prý neměli problémy, to ještě odhlasovali.“ Záhy po ranných koncertech došlo ve formaci i k prvním změnám - namísto Hřebejka začal basovat Petr Gregor a skvělého technika Wolfa vyměnil živelný opilec Perutka zvaný Peruťák.
Kapela neměla v repertoáru příliš mnoho skladeb (za celé tři roky existence jejich celkový počet nepřevýšil pětadvacet), takže její koncerty se většinou hravě vešly do půlhodiny. Nakonec ani těch vystoupení neproběhlo mnoho (asi dvacet, důvod – viz. opruzy výše) a Volman rád vzpomíná hlavně na ta, která odehráli v hospodských sálech mimo Prahu (např. v jeho rodišti Bílině). Přesto se jich nejvíce odehrálo v Praze – vzpomeňme např. festival Beánie na Fakultě architektury ČVUT (podzim 1985), nebo koncerty na Ořechovce, ve VŠ klubu na Iuridice (1986) a pár divokých večerů ve strahovských klubech 007 a 011.
Koncertním vrcholem se pak pro kapelu stala účast na festivalu v Jarocině v létě 1986. Na festival se podle Volmana dostali ilegálně přes tehdejší komunistickou NDR (Německou demokratickou republiku), pořadatelům řekli, že jsou česká punková kapela a jestli by si nemohli zahrát. S půjčenými nástroji pak vylezli před asi 5 000 lidí a odehráli zřejmě svůj nejlepší koncert. Jako host si s nimi jednu písničku zazpíval i v Jarocině se tehdy poflakující ex-frontman Plexis Petr „Sid“ Hošek.
Poté došlo v kapele k rozepřím a Rajtora z kapely odešel. „Po jeho definitivním odchodu z kapely jsme už jen živořili, protože jsme si až příliš zvykli, že byl tvůrcem všeho. Nás ostatní nikdy nenapadlo něco skládat, vždycky jsme mu nechávali důvěru,“ komentuje Volman náhle vzniklou atmosféru beznaděje v knize Punk not dead. V3S proto nutně sháněli nového zpěváka a malou zajímavostí možná je, že byli zkoušeni mj. třeba i Dan Landa nebo P.B.CH. Nakonec se mikrofonu chopil Jakub Znamenáček, ale kapela s ním odehrála jen jediný koncert na jarním parníku v roce 1987 a vzápětí se rozpadla.
V létě téhož roku se pak Volman spojil s teplickým bubeníkem Janem Kyselkou a společně s posledním frontmanem V3S Znamenáčkem a Petrem „Sidem“ Hoškem dali dohromady skunx (spojení punku a skinheadského stylu oi oi) formaci Do řady!
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
V3S: „Live Iuridica“ (1986)
