(1985 – s přestávkami dodnes)
Milana „Svědka“ Padevěta, kultovní pražskou undergroundovou máničku, znali zejména v hospodách na Praze 1. Svědkovým hlavním centrem byla ale jednoznačně putyka U Betlémské kaple, nacházející se (jak jinak) na „betlémáku“. Tam, někdy v roce 1985, společně s některými dalšími houněmi ze zaniklé skupiny Křížový výslech ukul nový soubor, jehož hudba měla být inspirována skladbami slavného newyorského pouličního hippie bandu David Peel & The Lover East Side. A jelikož většinu volného času nová kapela proseděla v hospodě (najmě U Betlémské kaple), styl, který později provozovala, nazvala prostě „pub rock“. Název formace Hally Belly byl pak podnícen jednou písničkou známého žateckého androše Zelího ze skupiny E Ucho Akord Debil Band, v níž se zpívá „halí belí, ještě je tu Zelí“.
Vedle Svědka (voc, g) byl druhým zakládajícím členem Zbyněk Veselý (ds) a pak se přidali ještě Kaplan (bg) a Jindříšek (sax). V průběhu existence kapely post posledně jmenovaného alternovali buď Všenorák na ságo nebo Bubák na flétnu.
Hudbu i texty psal Svědek. Témata, o nichž se v písničkách zpívalo, byla o přežívání ve „zparchantělých“ osmdesátých letech, takže obecně - o lásce, alkoholu, trávě, životních trablech a absurditách, o bolševikovi a osobních náhledech na něj atd.
Koncertní premiérou bylo pak vystoupení, které se uskutečnilo v únoru ´86 v hospodě U Holečků v Chuchli. Následovaly koncerty na podzemních akcích po celých Čechách a Moravě. „Hráli jsme vždy na neoficiálních akcích, protože vystupovat veřejně s povolením by byla smlouva s ďáblem,“ říká Svědek (2003) a s úsměvem vzpomíná: „Hráli jsme dvakrát v Praze U Holečků a podruhý přijeli policajti. Skončili koncert, kontrola občanek, všechny nás vyprovodili ze sálu a oni sami tam zůstali. Ale neměli nikoho u aut a tak jim kamarád vyšrouboval ventilky u všech kol.“ Kapela často jezdila na Moravu, hlavně do Rožnova pod Radhoštěm, kde se hrávalo v blízkém Kamenci, jako například na akci v roce 1986, kde ještě vystoupili Stará dobrá ruční práce, Posádková hudba Marného Slávy, Orchestr Bissext a Hudební Hluch. V tomtéž roce Hally Belly hrálo i na statku Janka Soldána v Oskavě-Libině (ještě např. MCH Band, Orchestr Bissext nebo Posádková hudba Marného slávy). Na jaře ´87 se kapela zúčastnila dvou podzemních akcí na statku Dana Mráze ve Služetíně u Mariánských lázní. Ne vždy však podzemní koncerty dopadly ke spokojenosti všech – např. koncert v Obědné u Uničova rozehnali policajti. A zle nedobře to dopadlo i se Služetínem – barák byl nakonec zkonfiskován.
Na podzim 1986 objevil Svědek restauraci Jahodnice v pražských Kyjích a začal androšské akce pořádat sám – a postupem doby si na nich zahrály kapely jako třeba Tři sestry, Zmalovaný děti, Rány těla, Kmochova paralýza a další. Tak jak na těchto vcelku dobře utajených koncertech přibývalo lidí (první Jahodnici navštívilo asi 50 lidí, ale postupem času se návštěva rozrostla až na třeba 250 posluchačů) začala ve Svědkovi uzrávat myšlenka na uspořádání neoficiálního českého „woodstocku“. Přesně jak o tom snily i tuzemské máničky léta před ním. A tato myšlenka převedena v realitu Svědkovými kamarády z undergroundu, Františkem „Čuňasem“ Stárkem a Martinem „Geronimo“ Věchetem pak v roce 1987 započala konání dnes slavné a kultovní přehlídky Trutnov Open Air Music Festival. A možná že je příznačné, že ten první „východočeský woodstock“ v Trutnově-Volanově se díky mimořádné aktivitě složek ministerstva vnitra vůbec neuskutečnil. Svědek naň vezl aparát, ale byl jimi jat, stejně jako Čuňas a Geronimo.
Hally Belly po vynucené „neúčasti“ na Trutnovském „woodstocku“ pak vystoupili např. i na akcích ve Zlíně-Malenovicích (na hradě), v Kroměříži, v Kuksu, dvakrát v hospodě U slunce v Chlaponicích u Písku nebo na parníku v Praze s Umělou hmotou. Poslední akcí za totality, na níž si skupina zahrála, bylo vystoupení v jedné vísce u Pelhřimova a přicházející máničky prý vítal nápis nad podiem: „Zavřeli Magora, zavřeli Čuňase, vstávejte máničky, vždyť už je na čase!“
Největšími „hity“ skupiny Hally Belly bylo pak několik skladbiček, jež nesly názvy jako třeba „Fialový prase“, „Travička zelená,“ „Safra, safra, safra“ a „Narkomanka“. Jako příklad skutečně lidového textu, který vznikne bezprostředně po nějakém podnětu, je třeba písnička „Bezděkovský předseda“. Ta byla spáchána vzápětí poté, co na akci v Bezděkově u Náchoda vtrhl zcela ožralý místní předseda MNV a z titulu své funkce koncert zakázal. Svědek následně sepsal tyto parodické verše: „Bezděkovský předseda / klidný večer tráví / k televizi usedá / začínají zprávy / Vtom přibíhá tajemník / předsedo, ta hrůza / z hospody je pelešník / přijela k nám hašiš lůza / Hašiš lůza / Hašiš lůza / Das ist hrůza…“. Tyto a podobné písně sice hrála kapela Hally Belly, ale samozřejmě že existovaly i akce na nichž Svědek občas vytáhl kytaru a zapěl je zcela sám a akusticky.
Skupina Hally Belly se pak přehoupla se svým máničkovským pub rockem i do další dekády a vystupovala po celá devadesátá léta. V těch proběhlo několik změn v sestavě, byly vydány i dvě kazety písniček.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Foto + video z koncertu Hally Belly na akci v Kamenci (1986, vlastní Josef Kolařík), video z vystoupení Svědka v jedné hospodě v Rožnově p. R. (1986, vlastní Milan Pavlišťák)
Audio:
Hally Belly: „Live Rožnov pod Radhoštěm“ (1986)