(1984 - 1996) Praha
Skupina Jasná Páka se díky kombinaci Trojanova seznamu zakázaných kapel a článku v Tribuně octla na černé listině. Celorepublikový zákaz hraní, odstoupení vystrašeného zřizovatele a z těchto i jiných důvodů nervózní atmosféra v kapele, vedly pomalu k jejímu konci. Vedoucímu Michalu Ambrožovi zbyly vlastně jen dvě možnosti - buď sestoupit do undergroundu a hrát dál pro omezený počet posluchačů po soukromých bytech a stodolách s možností častého postihu represivními složkami, anebo postavit soubor nový a s jiným názvem vystupovat „na starých známých místech“, tzn. v klubech jako Chmelnice, či Opatov. Navíc se Ambrožovi zdálo, že se onen model divokých pub-punkových jasnopákovských vypalovaček poněkud vyčerpal, a tak začal hledat ke svým textovým sdělením poněkud jiné hudební výrazivo.
Diváci, kteří od května 1984 (tehdy skupina poprvé vystoupila v Junior klubu Na chmelnici) začali chodit na koncerty nového Ambrožova seskupení Hudba Praha, se nestačili divit.
„Agrese byla ta tam, místo ní přišel elegantní zvuk s výraznými melodickými písničkami a velice smutnými texty, vyjadřujícími neuchopitelnost tohoto světa. Něco, nějak, někde. Posluchači začali Hudbě Praha vzhledem k její předchůdkyni Páce vyčítat příklon k popu. Jenže málokdo si uvědomil, že Hudba Praha jako první poznala, že i tzv. komerčnost je v podstatě prostor, v němž lze rozvinout jakýsi druhý plán - sdělení,“ píše v knize Excentrici v přízemí Josef „Zub“ Vlček. V Encyklopedii jazzu a populární hudby stroze dodává, že „texty většinou obsahují nahořklá témata nenaplněných lidských vztahů a nedorozumění“, přičemž skupině přiznává ovlivnění elektrifikovaným folkem.
Michal Ambrož ještě před vznikem Jasné Páky také folkařem byl, proto onen důraz na texty, jejichž „hořkosladká nálada, připomínající jeho oblíbený fernet, má určitě dnes blíže písničkářům, než k módnímu funkovému rocku“ (Vlček, Excentrici v přízemí). Důležitý byl také výběr spoluhráčů, jimiž se Ambrož obklopil. Po odchodu Dády Albrechta (své těžké deprese se rozhodl léčit návratem k malování) a Davida Kollera (skupina 5P) mu zůstal ostřílený veterán Jan Ivan Wünsch (bg), kytarista Vladimír Zatloukal a zpěvačky Markéta Vojtěchová a Zdena Pištěková. K dvěma posledně jmenovaným přibyla ještě Alena Daňková (na konci 80. let ještě Jarmila „Jamajka“ Koblicová), Libor Kubánek (ds - po jeho odchodu v r. 1985 Ludvík „Eman E.T.“ Kandl), Tomáš Volák (ks) a saxofonisté Karel Malík a Vít Malinovský. Častým hostem se na konci 80. let stal i původní sólový kytarista Jasné Páky Bohumil Zatloukal.
Hudba Praha se během 2. poloviny 80. let vypracovala do pozice jedné z nejoblíbenějších pražských klubových kapel. Sjezdila se svými písničkami celou republiku, hrála po klubech, kulturních sálech, hospodách i open air na venkovských tancovačkách. Program se každoročně secvičoval na letních soustředěních u Ambrožova otce na mlýně v Okrouhlici, kde se kolektiv skupiny utužoval také během zdařilých mejdanů, které zde mimo zkoušení probíhaly. Nové písně se vždy premiérově předvedly v místním kulturním domě, kam několikrát našel cestu i dramatik Václav Havel.
Popularita kapely byla v té době tak obrovská, že byly dokonce - po určitých nechutných tahanicích - některé její písničky vydány na oficiálním nosiči. Zmíněné tahanice a spory měly nakonec za následek podivuhodný patvar, nad kterým se laik divil a odborník žasl - místo normálního LP (které asi bylo „někomu“ hodně proti mysli) vzniklo jako jakási úlitba bohům double EP. Výtvarně ošetřené Karlem Halounem a obsahující snad nejlepší tehdejší písničku souboru - „Je to zlý“. Celé album vydal Panton pouze na kazetě.
Skupina pak ve své činnosti úspěšně pokračovala až do poloviny 90. let, kdy se vcelku poklidně rozešla.
Poznámka: Název Hudba Praha vymyslel Plechovej dědeček (děd baskytaristy Plecha Novotného), jenž bydlel ve střešovickém domku, který byl společnou zkušebnou několika pražských skupin. Stařík ležel neustále v posteli a když kolem něj hudebníci procházeli, nadšeně je pozdravoval: „Á! Hudba…! Praha…!“
Co se zachovalo do r. 1989:
- Fotografie + 3 skladby ve filmu „Hudba 85“ (1985, písně „Je divnej“, „Brejličky“, „Uleť“),
video z koncertu Na chmelnici (1987, kamera Tomáš Kočiš, asi 4 skladby), klipy „Všechno je naopak“ (1988), "A tak dál" (1989), "Brejle" (1989)
video z Koncertu pro Arménii 1989 (skladby „Na Žofíně“, „Všechno je naopak“),
záběry z koncertu na Vítfestu (1989, Jiří Růžek), skladba „Povolení“ z koncertu v r. 1989 (Tomáš Procházka),
Rarita - skupina Máci na Portě 85 (záběry na Jamajku Koblicovou, pozdější zpěvačku HP)
- Audio:
Hudba Praha: „Live“ (1986)
Czechoslovak Alternative Disco Music vol. 1 (STCV 1988, písně „A to nic neznamená“, „Hele hele“ a „Odpočívej tiše“)
Hudba Praha: "Hudba Praha" (1987, MC, vyšlo 1988)
Hudba Praha: „Hudba Praha“ (1987 2 EP, Panton, vyšlo 1988, reedice CD, 1991)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Je divnej“ (1985)
„Brejličky“ (1985)
„Uleť “ (1985)
„Je to zlý“ (1988)
