(1987 – 1988) Hořice
Krátké období existence „máničkovského punku“ Naše žití visí na vlásku započalo v říjnu 1987 na hudební akci ve Stojicích, kde se hořické houně sdružené okolo skupiny Odpad shlédly ve vystoupení jihlavských punkerů HNF. Okamžitě se několik z nich domluvilo ještě s hradeckými androši z bandů Druhá směna v kovošrotu a Hudební hluch, že založí podobně rychlou kapelu. V první sestavě, vzniklé téměř ihned po zmíněné akci, působili hořičtí Jan Krementák (bg, ex-Formanky výplod), Ladislav „Pešan“ Pech (g), Pavel „Artur“ Frait (voc, zároveň Odpad), a hradečáci Jan „Gary“ Němec (voc, tp, ex-Druhá směna v kovošrotu, Hudební hluch) a Robert Molina (ds, ex-Druhá směna v kovošrotu, Hudební hluch). Skupina zkoušela v dílně u Krementákových, která sousedila s dílnou Voženílkových, kde zkoušel Odpad, takže vlastně jenom stačilo přenést aparát a mohlo se hrát.
První vystoupení proběhlo už na konci října 1987 (bez Garyho a Pešana, kterého nahradil na postu kytaristy pro tento jediný koncert Luboš „Motyčka“ Novotný). V plné sestavě se Naše žití objevilo až o měsíc později v Dolní Suché u Liberce. Tento koncert popisuje Artur ve svém spisku o kapele (2002 - zkráceno): „Naše vystoupení obsahovalo pro nás tak důležitou spontánnost a byli jsme i výborně nazvučeni. Bylo to asi naše jediné vystoupení, kdy bylo rozumět textům. Hráli jsme s takovým nasazením, že všechny skladby byly zahrány rychleji, nežli na zkouškách… Vlastík z Liberce, který vše stáčel na kotouč u mixu, mi sděloval, jak ze mě zvukař šílel: ´Vidíš ho, vidíš ho, jak do toho mikrofonu řve?! Vždyť ho zničí, stál 3.000 Kč!´ Největší pocta mému hlasu…“ Další koncerty následovaly v první polovině roku 1988 – Česká Skalice, dubnový „antirockfest“ v pražské hospodě U berušky, a tím posledním bylo vystoupení v Hrádku u Nechanic u příležitosti Robertovy svatby.
Hudební zaměření skupiny bylo jasné – hrát krátké stručné skladby a hlavně rychle, ne moc složitě, protože jako obvykle v ní žádný zdatný hudebník nebyl (snad kromě poměrně zkušeného bubeníka Moliny). Jejímu punkovému výrazu odpovídaly i texty (psal je nejvíce Artur). Většinou se jednalo o krátké výkřiky, týkající se tehdejší socialistické reality.
Naše žití se rozešlo v červnu 1988. Pechovi a Krementákovi začaly práce na opravách rodinných domků, Molina se jak již řečeno oženil a na hraní neměl náhle čas, navíc se uvnitř kapely objevily rozpory v tom, kam vlastně dál hudebně směřovat.
Co se zachovalo do roku 1989:
Audio:
Naše žití visí na vlásku: „Live v Dolní Suché“ (1987)
Naše žití visí na vlásku: „Nahrávka ze zkušebny - Hořice“ (1988)
