(1981 - 83) Praha
Hodně hustou punkovou partu Kečup začal dávat dohromady Jan „Limburák“ Limburský v roce 1981. Chtěl sice zpočátku bubnovat, ale nakonec skončil za mikrofonem jako frontman, protože jeho kamarád, bubeník Mirko „Ali“ Horáček se po odchodu z Extempore uvolil, že vedle hraní s Precedens si střihne i punk. Dalšími členy byli Aleš Hyský (g), Petr „Hlína“ Hlinomaz (bg) a ke konci ještě nakrátko Vasil Nikolas (g).
Jan „Limburák“ Limburský v seriálu Bigbít říká: „Dostaly se mi do rukou nahrávky Sex Pistols a Clash a zjistil jsem, že ta hudba je taková živější, čerstvější, že v ní je život a energie. A my, když jsme se ostříhali, jakoby jsme byli taky takoví čerstvější. Jako kdybysme vomládli. Tak jsme tu čerstvou muziku začali hrát.“
První koncert Kečupu se uskutečnil hned v roce 1981 v kladenském klubku a od té doby kapela odehrála až do svého zániku (1983) kolem asi patnácti koncertů a to hlavně v Praze (mj. Suchdol nebo Ořechovka s premiérovým vystoupením tehdejších noviců Precedens).
Skupina hrála tvrdý, nekomplikovaný punk, většinou převzatý od angloamerických skupin, tu s českými texty, většinou však v originále. Vlastní tvorba byla v menšině. Texty Kečupu nebyly zrovna nejobjevnější - jednalo se o celkem neumělé veršovánky, určené částečně k pobavení, částečně k vyplnění hudebního podkladu. Tím nejdůležitějším, čím soubor hlavně proslul, byl totiž jeho koncertní projev, který se vyznačoval nespotanou divokostí, v níž měli prim frontman Limburák a baskytarista Hlína. Což překvapovalo zejména u Limburáka, jemuž bylo veškeré exhibicírování v podstatě cizí neboť mu v povaze mu scházela ona touha "být tím vpředu". Prostě z jeho agresivního řevu a bláznění po podiu by v něm nikdo nehledal zachmuřeného introverta, který vlastně celou dobu touží sedět schován za bicí soupravou.
Kečup se stal během svého krátkého působení docela slušným kultíkem a hudebníci, kteří jím prošli se dokázali prosadit i v pozdějších letech. Ještě během existence Kečupu několikrát vystoupila "ramonesovská" punkárna Flastr, v níž vedle Limburáka hrajícího na bicí, basoval i boss Garáže Ivo Pospíšil. Ten v rámci transfúze nové krve do své hlavní kapely většinou vždy sahal po neohraných punkýších, takže tak trochu Kečupu pomohl k rozpadu, když si z něj vybral do Garáže oba kytaristy A. Hyského a V. Nicholase. V roce 1985 se v Garáži zase octl na čas (před svou emigrací) P. Hlinomaz, ovšem nikoliv jako baskytarista, ale také jako hráč na kytaru. Už konečně bubeník J. Limburský pak prožil skvělou sezónu v punku A 64, aby se v roce 1989 uchytil u skinheadského Orlíku. Ali Horáček téměř celou dekádu strávil za bubny u novoromantiků Precedens.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
Kečup - „Live“ (nejspíš z r. 1983)
"Nová vlna ´79 - ´85" (vydal Check!, skupina Kečup dvě skladby)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Eugenie“ (asi 1983)
„Lupič“ (asi 1983)
