Rozhovor — Ombudsman ČT — Vše o ČT — Česká televize

Ombudsmanem České televize je Čestmír Franěk

Prvním ombudsmanem České televize se stal dosavadní zástupce šéfredaktora zpravodajství pro analytické a diskus­ní pořady Čestmír Franěk. Pozici ombudsmana má řada významných médií veřejné služby v Evropě, včetně BBC a v České televizi se tento orgán stane důležitým nástrojem pro vedení dialogu s veřejností a poslední, nezávislou in­stancí nespokojených stěžovatelů.

Kdy vznikla myšlenka na zřízení pozice Ombudsmana ČT?

To asi není úplně otázka na mě. Ale pokud budu mluvit za sebe, první zmínku o chystané pozici ombudsmana v České televizi jsem četl v projektu Petra Dvořáka pro druhou vol­bu generálního ředitele, což bylo před více než rokem.

Z toho vyplývá, že zde dříve podobná funkce nebyla.

Ombudsman v České televizi, ani v jiných českých sdělo­vacích prostředcích nikdy nebyl. Následně ho zavedl Český rozhlas, kde Milan Pokorný na této pozici pracuje už více než dva roky. Ombudsmana mají ovšem mnohé jiné instituce, banky, pojišťovny, pošta – ta má dokonce dva. A pak je to samozřejmě veřejný ochránce práv Anna Šaba­tová, dříve Otakar Motejl.

Co vlastně obnáší práce ombudsmana?

Pozici ombudsmana v České televizi teprve tvoříme, dáváme její činnosti rámec a nastavujeme pravidla. To, že ji teprve formujeme, byly hlavní důvody, proč jsem se rozhodl tuto funkci přijmout. Formálně pravidla nastavi­lo Rozhodnutí generálního ředitele č. 10. Základem je, stručně řečeno, zjednodušení vyřizování podnětů a hlavně stížností diváků. Divácké centrum České televize zau­jímá ještě důležitější místo, než doposud mělo, všechny stížnosti by měly jít přes něj. Centrum pak osloví příslušné odborné pracovníky ČT, aby dodali podklady pro odpověď, kterou divákovi pošle. A když je s odpovědí nespokojený, nastává chvíle, aby se obrátil na ombudsmana, na jakýsi druhoinstanční stupeň, odvolací orgán. Ombudsman by pak měl definitivně rozhodnout, zda reakce ČT byla, nebo nebyla v pořádku, případně zjednat nápravu.

Jak vidíte nastavení procesů, co zbývá doladit?

Teoreticky, systémově je všechno připraveno. Teď ještě zbývá, aby si nové postupy postupně osvojili zaměstnanci ČT, ale především diváci. Nechci, aby platil starý bonmot, že „každá změna je k horšímu“. Naopak. Cílem je, aby si většina zaměstnanců za pár týdnů či měsíců řekla: „Ano, práce se nám zjednodušila, zprůhlednila, máme více času na svoji běžnou činnost,“ a většina diváků: „Je vidět, že Českou televizi můj názor zajímá, že jej berou vážně.“

Nastiňte nám vaši běžnou denní agendu.

Každý den ráno se podívám na monitoring, co o České televizi kde píšou a vysílají. Prolistuji denní tisk, pročtu významné servery a webové stránky, ČTK, abych byl v obraze, a navíc je to zvyk z mé předchozí praxe. Pak buď vyřizuji došlé dotazy či stížnosti nebo připravuji podklady, manuály. Teď například probíhá série školení pracovníků ČT, kteří s podněty a stížnostmi přicházejí nejčastěji do styku, tak pro ně s asistentkou Jitkou Hrabíkovou formu­lujeme základní pokyny, řešíme eventuální nejasnosti. Seriózní reakce na stížnost vyžaduje minimálně zhlédnutí inkriminovaného pořadu, někdy i hrubého materiálu – pokud se tedy týká odvysílané produkce – a také konzultace s tvůr­ci, odpovědnými dramaturgy i dalšími útvary České tele­vize. Například s právníky, oddělením výzkumu a analýz, sekretariátem Rady České televize, s kolegy z komunikace, marketingu, Diváckého centra. Vedle těchto osobních konzultací se samozřejmě účastním různých porad a seminářů, setkání. Snažím se také sledovat významné premiéry pořadů ČT a hlavní zpravodajské aktuality, neboť nepochybně jsou a budou tématem diváckých připomínek.

Už jste řešil nějaký závažný problém?

Určitě bych jmenoval ostravskou Infiltraci, která se zabýva­la činností centra AKTIP – nejvíc do povědomí asi vešel výrok jeho pracovnice o „vykadění rakoviny“. Byť se mě snad jako skoro každého tento případ dotkl lidsky, snažil jsem se na něj dívat jen z profesionálního hlediska. Naštěstí jsem žádné pochybení neshledal, a v tomto duchu jsem také stěžovateli odpověděl. Často také píší, někdy hodně vulgárně, fanoušci fotbalu, především senioři, kterým na naší obrazovce chybějí špičkové prvoligové zápasy.

Nejste ale veřejným ochráncem zájmů České televize?

Neměl bych jím v žádném případě být. Když vidím, že stěžující si divák má pravdu, je potřeba to přiznat, ale hlavně napravit. Jinak by moje práce neměla smysl a nedělal bych ji. Jsem stoprocentně přesvědčen, že televizní veřejná služ­ba je nenahraditelná, ale tím spíš je potřeba chyby a nedo­statky v její práci identifikovat a řešit. Už také z toho důvodu, že ne všichni jsou o nenahraditelnosti ČT přesvědčeni.

Mohou se na vás obrátit diváci i přímo?

Nemohou, protože jak už jsem řekl, ombudsman je až druhou odvolací instancí. Snažíme se tímto zamezit tomu, aby stěžovatelé psali na všechny možné adresy – generál­ním ředitelem počínaje a třeba redaktorem zpravodajství nebo reportérem konče. A ombudsman by se tak mohl stát jen jednou z dalších adres. Když se na mě někdo obrátí pří­mo, určitě jej neodbudu, ale upozorním, že správná cesta je přes Divácké centrum.

A co zaměstnanci ČT?

Ani zaměstnanci ČT by se na mě neměli se svými pra­covními problémy obracet. Mají mnoho jiných možností, jak vyjádřit svůj názor, kde vznést své připomínky a stížnos­ti. Například prostřednictvím HR nebo na pravidelných setkáních s generálním ředitelem.

Kde jste v případě potřeby k zastižení?

Kancelář mám v Rohlíku na Kavčích horách, jinak kon­takt na mě najdete v telefonním seznamu na intranetu. A pak má ombudsman také své webové stránky a kontaktní adresu ombudsman.ct@ceskatelevize.cz.

Předtím, než jste se stal ombudsmanem, jste pracoval na jiné pozici. Co vás přesvědčilo novou funkci vzít?

Pracuji v České televizi dlouhá léta. Naposledy na pozici zástupce šéfredaktora zpravodajství, kde jsem měl na sta­rosti například Události, komentáře, Interview ČT24, nebo také Historii.cs. Předtím jsem dělal dramaturga Václavu Moravcovi, na „velkých Kavkách“ dokumentární seriály Heydrich – konečné řešení, Sbohem Československo, Labyrintem revoluce. Chtěl jsem po létech zkusit něco úplně nového a přitom moci zúročit zkušenosti zpravodajské, publicistické, autorské i z vedení různě velkých kolektivů, znalosti z Kavčích hor i studií v Brně a Ostravě. K rozhod­nutí mě motivovaly také osobnosti Otakara Motejla a Vojtě­cha Cepla, který byl ombudsmanem Komerční banky. Vždy jsem si jich intelektuálně a lidsky vážil.

Jak myslíte, že bude Ombudsman ČT fungovat za rok?

Přál bych si, aby to „zúročení“ bylo patrné.

(převzato z Novinek ČT – interního časopisu pro zaměstnance)