Výroční zpráva 2012 — Výroční zprávy — Svobodný přístup k informacím — Vše o ČT — Česká televize

Svobodný přístup k informacím

Svobodný přístup k informacím

  • Poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů

Poskytování informací podle zákona č. 106/1999 sb., o svobodném přístupu k informacím

Česká televize zveřejňuje v souladu s ust. § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, tuto zprávu o své činnosti v oblasti poskytování informací za rok 2012 k žádostem podaným písemně (včetně elektronického zaslání):

Počet vyřizovaných žádostí o poskytnutí informace29
z toho obdržených v roce 201225
Počet vydaných rozhodnutí o odmítnutí žádosti12
z toho rozhodnutí o odmítnutí části žádosti9
Počet podaných odvolání proti rozhodnutí4
Celková výše výdajů vynaložených v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, včetně nákladů na zaměstnance České televize a nákladů na právní zastoupení13 160 Kč
Výčet poskytnutých výhradních licencí0
Počet stížností podaných podle ust. § 16a zák. č. 106/1999 Sb.6
z toho podaných z důvodů uvedených v ust. § 16a odst. 1 písm. b),
tj. neposkytnutí informace v zákonné lhůtě
5
z důvodů uvedených v ust. § 16a odst. 1 písm. c),
tj. poskytnutí informace pouze částečně,
aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí
1

V roce 2012 vyřizovala Česká televize celkem 29 žádostí o poskytnutí informace, z toho 25 žádostí obdržela Česká televize v roce 2012. Celkový počet žádostí o informace se proti předcházejícímu roku zvýšil více jak o ⅓. Z celkového počtu žádostí o informaci vyřizovalo tři Televizní studio Ostrava, Televizní studio Brno žádnou. Právnické osoby podaly v tomto roce celkem tři žádosti o poskytnutí informace, 22 žádostí obdržela Česká televize od 16 různých fyzických osob.

Žádosti o informace se nejčastěji týkaly vysílání České televize v souvislosti s volbami do Senátu a volbami do krajských zastupitelstev, předvolebních průzkumů prováděných Českou televizí ve spolupráci s agenturami SC&C a STEM/MARK, výše platů a odměn zaměstnanců České televize, výše autorských honorářů, plnění kvót evropské tvorby podle ust. § 42 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a webových stránek pořadu Hyde park ČT24.

Generální ředitel České televize rozhodoval v roce 2012 o pěti odvoláních[1] proti rozhodnutí České televize o odmítnutí žádosti. Ve čtyřech případech generální ředitel odvolání zamítl a rozhodnutí České televize potvrdil, v jednom případě rozhodl tak, že část rozhodnutí České televize změnil a informaci poskytl, zbývající odvolání zamítl. Generální ředitel rozhodoval také o dvou stížnostech na postup při vyřizování žádosti o informace podle ust. § 16a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V prvním případě generální ředitel postup České televize v části potvrdil a v části přikázal České televizi žádost vyřídit, v druhém případě usnesením vyřízení žádosti převzal a informace poskytl. V případě stížností na to, že informace nebyla podána v zákonné lhůtě 15 dnů, šlo vesměs o obsáhlejší podklady k poskytnutí informace, na jejichž získávání a zpracování se podílelo několik útvarů České televize. Tři stížnosti na postup při vyřizování žádosti o poskytnutí informace vyřešila Česká televize v autoremeduře, jednu stížnost vzal stěžovatel obratem zpět.

V roce 2012 byly podány dvě žaloby žadatelů o informaci proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. V těchto řízeních doposud nebylo rozhodnuto. V roce 2012 došlo k ukončení dvou soudních řízení, jež se týkala žádostí o poskytnutí informací z 1. 7. 2008 a z 15. 7. 2011.

V roce 2012 byl České televizi doručen rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 9 As 121/2011-111, ze dne 23. října 2012, který zamítl kasační stížnost České televize, jíž se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a který se týkal žádosti sdružení, podané dne 1. 7. 2008. Podstatná část rozsudku: „V daném případě není splněna primární podmínka pro přímou aplikovatelnost směrnice, kterou je nesprávná implementace Směrnice. Stěžovatelka proto byla povinna žádost podanou žalobkyní o poskytnutí informace posoudit výlučně a jen za použití vnitrostátního právního předpisu, kterým je zákon o svobodném přístupu k informacím. Pouze podle tohoto předpisu je stěžovatelka oprávněna zkoumat splnění či nesplnění podmínek pro poskytnutí požadovaných informací, přičemž v případě, že shledá, že zde nejsou podle vnitrostátního předpisu podmínky pro poskytnutí informací, musí své závěry řádně odůvodnit. Nad rámec právě uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že přímý účinek, kterého se dovolává stěžovatelka, by nebylo možno v daném případě uplatnit ani v případě, kdy by k nesprávné implementaci došlo. Stěžovatelka se totiž přímého účinku dovolávala vůči jednotlivci…“ Jakmile Česká televize v roce 2012 rozsudek NSS obdržela, kontaktovala se s příslušným sdružením – žadatelem o informaci, a na základě jím upřesněných požadavků informaci obratem poskytla.

V roce 2012 byl doručen České televizi rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 A 289/2011, ze dne 13. června 2012, který zrušil rozhodnutí České televize, a vyhověl tak žalobě podané fyzickou osobou. Podstatná část rozsudku: „Česká televize je povinným subjektem, veřejnou institucí, kterou váže povinnost poskytnout informace stanovené v ust. § 8b odst. 1 a 3 zákona o svobodném přístupu k informacím a žalobce má na poskytnutí informací o platových poměrech dvou zaměstnanců nárok.“ Šlo o informace o platových poměrech dvou zaměstnanců České televize, zastávajících významné vedoucí funkce ve struktuře České televize. Rovněž i tato informace byla žadateli po doručení rozsudku obratem poskytnuta.

V zájmu zjednodušení přístupu veřejnosti k informacím provedla Česká televize v roce 2012 revizi svých webových stránek v části, která se věnuje svobodnému přístupu k informacím. Byl doplněn návod, jak o informace žádat, dále byl doplněn vzor žádosti o poskytnutí informace. Rovněž byl vydán sazebník úhrad, přičemž hrazení nákladů podle tohoto sazebníku je Českou televizí požadováno pouze tehdy, přesáhnou-li náklady na poskytnutí informace částku 100,- Kč bez nákladů na poštovní služby. K 31. 12. 2012 byl zahájen provoz elektronické podatelny, na níž Česká televize přijímá elektronické žádosti o poskytnutí informace. V roce 2012 byla rovněž zavedena centrální evidence žádostí o poskytnutí informací.


[1] Rozdíl v počtu odvolání oproti tabulce je způsoben tím, že jedno odvolání obdržela Česká televize na konci roku 2011, přičemž rozhodnutí generálního ředitele o tomto odvolání bylo vydáno až v roce 2012.