Dekády: 80. léta
Autor: Petr Hrabalik
Jako většina strahovských klubů vznikl v polovině 60. let, v době, kdy se z původně spartakiádních „šaten“ staly vysokoškolské koleje ČVUT. Skoro každý kolejní činžák pak ve svém suterénu vybudoval svůj klub, který dostal pouze číselné označení a v jehož prostorách se zpočátku scházeli pouze vysokoškoláci, bydlící na kolejích.
Klub 007 se pak za časů normalizace v 70. letech stal jedinou z mála pražských prostor, kde bylo možné slyšet rockovou muziku. Dramaturgy byli samotní studenti, kteří se dobrovolně i za cenu průserů starali o to, aby mohli posluchačům představit špičky tehdejší československé amatérské scény. A bylo jedno, jestli se jednalo o folk, blues jazz rock, hard rock nebo v 80. letech o punk a novou vlnu. V klubu se konaly i diskotéky, divadelní představení, přednášky, promítaly se filmy.
V roce 1987 se dramaturgem klubu stal Ivoš Kučera a společně s okruhem lidí z tehdy vznikajícího Rádia Strahov se zásadním způsobem postaral o vtisknutí nové hudební tváře „sedmičky“. Tato většinou alternativně smýšlející skupinka lidí nejprve odrazila snahy o to udělat z prostor disco klub, a poté začala pořádat koncerty hlavně alternativních, novovlnných a post-punkových skupin. V „sedmičce“ vystoupila celá tehdejší špička naší amatérské scény, jmenujeme třeba kapely Garáž, Psí vojáci, Krausberry, Máma Bubo, Laura a její tygři, Jižní Pól či Egypt.
Po určitém období se dramaturgie klubu zaměřila hlavně na pořádání koncertů kapel buď stojících svou hudbou na okraji rocku a nebo těch méně známých, začínajících. Do první kategorie můžeme zařadit soubory brněnské alternativy - např. Dunaj nebo E, a také teplický HC s dechy Už jsme doma, nebo reggae soubory Hypnotix či Švihadlo. Do té druhé pak formace, kterým se právě podle častého účinkování na „sedmičce“ začalo říkat „strahovské kapely“, jež fungovaly ve sdružení „Nezávislá Praha“. Jednalo se většinou o teenagerské post-punkové skupiny, vycházející z new romance a gotiky, a jmenovaly se Čínská čtvrť, Modrý tanky, Nocturne, Couchette, Kurtizány z 25. Avenue či Rány těla. K tomu ještě od září 1989 začal fungovat pořad „Páteční nezávislá scéna Pavla Kracíka“, v rámci níž byly představovány soubory světové alternativní scény.
Klub samozřejmě fungoval i v devadesátých letech a když se na dramaturgii „sedmičky“ začali podílet i členové HC formace Kritická situace, stal se buňkou hlavně české, ale i zahraniční, punkové a hardcoreové hudby.
